Black & White - PROLOG

12. července 2009 v 1:05 | Andy & Enny |  Black&White
Tramtada dá da dáááá! =D=D Prolog. Krutá to oddychovka. =D

Warning: číst jen na vlastní nebezpečí! =D Mařena v akci! =D A nepřeháníme.

Loučí se - Andy & Enny. Za následky opravdu neručíme. =D P.S. Prostě jsme jeden den měly chuť napsat příběh té pravé Mařeny... =D



"Na to ihned zapomeň, mně žádný Smrtijed ještě nikdy neutekl!" pronesla jsem sladkým, roztomilým hlasem a zakuklence jsem úspěšně omráčila kletbou, kterou jsem vymyslela já sama. Rozumějte... Přeci nebudu používat to, co ostatní, když jsem tak jedinečná!
Ach, ano. ... Mary de la Rosa, dědička té nejvýznamnější rodiny v Anglii. Francii. Španělsku. No, proč být skromná. Prostě jsem členka jedné z nejváženějších rodin na světě. Ale FAKT mě to štvalo. Celý život jsem byla sama. Nepochopená světem. Zklamaná z toho, co vídám okolo. Řekněte… Vám by snad nevadilo to násilí, zloba a pomstychtivost ostatních?
A právě proto se snažím s tím bojovat. Se vším a se všemi. Taky jsem v tom zatraceně dobrá! Ne nadarmo přeci cvičím bojová umění. Ani se nezmiňuji o mé soukromé laboratoři… Kam se na mě hrabe ten moula Snape. Tse!
"Ale klid, Angelico, stačí přežít poslední rok v jeho blízkosti… Ale tentokrát, tentokrát mu dáš na frak!" kývla jsem si sama pro sebe a přihodila muže v bezvědomí k hromadě dalších.
Ano, chápete správně. Nastupuji sice teprve do sedmého ročníku v Bradavicích, ale díky mému přirozenému talentu - kdy ovládám všechny živly, jsem neregistrovaný zvěromág a měním se v draka, a k tomu mám naprosto přesnou fotografickou paměť - si mě už povolávají do akcí jako elitní bystrozorku. Ale do školy se těším. Až se znovu uvidím se svou absolutně nejlepší kamarádkou! S Lily se znám už skoro od dělohy. Strašně si rozumíme. Ona je usměvavá a spolehlivá přítelkyně, které se se vším můžu svěřit. Já jsem naopak od prvního ročníku rebelka.
Nyní však dost s vykecáváním, je čas vrátit se domů. Spokojeně jsem se rozhlédla po ztichlé mýtině a symbolicky jsem si oprášila ruce nad vykonanou prací. Dnes jsem zvládla patnáct Smrtijedů. Sama! Ministerstvo by mělo být nadšeno.
Ve tváři se mi zračila dobrá nálada, mé krásné, pomněnkově modré oči, které byly jen tak mimochodem hluboké jako samotné lesní studánky, svítily vzrušením z právě ukončené akce. Prameny mých dlouhých zlatě blonďatých vlasů, jež se uvolnily z ležérně upraveného copu, mi povlávaly kolem tváře.
Přenesla jsem se do svého honosného pokoje. Jak já to tady nenáviděla. Má zlatá klec. Samé večírky, povinnosti té nejvyšší šlechty. Přistoupila jsem k oknu a pohlédla jsem z okna. Venku svítil měsíc. Ozařoval celou naši velkolepou zahradu. Jak skličující pohled. Tak depresivní. Zavrtěla jsem hlavou nad svým stereotypním životem. Převlékla jsem se do své růžové noční košilky značky Prada. Zítra se vracím do svého pravého domova. Svého přístavu. Měla bych se na tu cestu dobře vyspat. Hm, přiznám se vám ale, že spánek k životu nepotřebuji. Zlaté geny… Rozhodně to ale bude lepší než probdít celou noc uvažováním nad nesmrtelností brouka. Zkoumat či vymýšlet nová kouzla se mi zrovna nechtělo. Nechám to na jindy. V Bradavicích budu mít času habaděj. Obzvláště, když už mám všechny učebnice prostudované i pozpátku.
Slastně jsem sebou plácla do postele a zatáhla závěsy. Pro jistotu jsem je ještě zabezpečila kouzlem, kdyby mne náhodou matka chtěla vzbudit dříve. Přitáhla jsem si saténové povlečení až ke krku a zavřela jsem oči. Bylo mi však jasné, že tohle bude dlouhá noc. V hlavě mi vířilo plno nových a úžasných taktik pro střety se zlem.
Bojovat se zlem. To bylo moje poslání. Můj osud. I když jsem tím porušovala všechny pravidla stanovená pro lidi z vyšší společnosti. I když jsem porušovala všechny pravidla na škole. MUSELA jsem prostě bojovat. Voldemort. Ano, nebojím se vyslovit jeho jméno. On musí být poražen. A podle věštby jsem to měla být já. Nevím, jestli budu muset obětovat svůj život. Ale nebojím se. Bát se je prostě "out". Rozumíte mi.
Ne, určitě ne. Vy nejste ti Vyvolení. Vy nevíte, co to je, každý den vstávat s pocitem, že možná dnes bude ten den D. Že zrovna dnes zradíte své předky. Ale co, většina z nich už je stejně pod drnem a babička stojí při mně. Dokonce si mě vybrala i její hůlka. Té i vděčím za život. Nejednou mě zachránila. Ovládám kouzlení i bez ní, rozhodně však na ni nedám dopustit.
O rodičích se raději nebudu zmiňovat… Co bych dala za to, aby byli na straně Brumbála. Nebojte, já je přesvědčím a přetáhnu je na tu správnou stranu dříve, než bude pozdě!
Když už jsem konečně usla, tak mě provázely noční můry. Probudila jsem se s křikem. Zdálo se mi o tom, že nakupuju ve výprodeji!
A co víc, ten výprodej byl mudlovský! Ne, opravdu nemám vůči nim předsudky. Avšak co se týče oblečení...
 


Komentáře

1 Audrey Audrey | Web | 12. července 2009 v 1:18 | Reagovat

překrásný blog máš ho moc zajímavý  :D

2 Ewilka:D Ewilka:D | Web | 12. července 2009 v 10:52 | Reagovat

Ty vole:D:D:D:D tak z toho nemůžu! Zdálo se mi, že nakupuji ve výprodeji:D ježiš! to nemá chybu, tenhle prolog. přesně typická Mary-Sue! Všemi nenáviděná, vyčuhující ze společnosti, krásná, s úžasnými schopnostmi, která zachrání svět a potom po ní zůstanou buď truchlící přátelé nebo sežere všechnu slávu na světě:D
Těším se na pokračování a ještě teď se skoro klátím smíchy:D

3 Lucy-y Lucy-y | E-mail | Web | 12. července 2009 v 22:37 | Reagovat

to bylo vážně super  :-D

4 Ergien Ergien | Web | 22. července 2009 v 0:24 | Reagovat

No ty vole.... já umírám XD nemám slov... snad leda JEN TAK DÁL  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama