4. kapitola - Lily? Co tu děláš?

26. prosince 2007 v 16:42 | by Anduel & Lůca |  **Proč zrovna já?**
Tak a šikovná Lůca si pospíšila...:-) takže tu máte další kapču k Proč zrovna já? tak komentujte prosííím:)))
Anduel

4. Lily? Co tu děláš?
"Ne! Mami!" s výkřikem jsem se probudila a spocená-od noční můry-jsem se opřela v sedu o postel
Ach jo...už zase křičím ze spaní..copak se té noční můry nikdy nezbavím? Klid holka..uklidni se...celá se třeseš...
Z mého myšlenkového rozpoložení mě ale vytrhlo tiché zaklepání:
"Ťuk, ťuk"
"Dále" řekla jsem tiše a vyčkávala jsem, kdo mě to slyšel..ach jo..to bude trapas..
Ty jo...mám vydiny! Co ta tu zase dělá? Že bych si spletla kolej? Proč mě v naší koleji nachází lidi z nebelvíru?
"Lily?! Co tu děláš?"
"Já jsem tady vedle přespávala u kámošky...a slyšela jsem, jak jsi křičela..."
"A ježiš...asi to bylo moc slyšet co?"
"Ne..u nás to už moc slyšet nebylo...kamarádku to ani neprobudilo...já jsem ale už byla vzhůru...co se ti stalo? Noční můra?"
"Ježiši! Jen žádné litování jasný?! Nestojím o něj! Nestojím o nic...jen jsem vykřikla ze spaní no..."
"Ale no tak Reb...-"
"Neříkej mi Reb! Nesnáším to jméno! Rebecca..."
"A jak ti mám říkat?"
"Mě jedno jak..klidně Ann.."
"Ann?"
"Jo, Ann..tak se jmenuju...Rebecca Ann Vixenová..."
"Tak dobře Ann...nechceš mi říct, co se ti stalo? Předem ti říkám, že když si to nepřeješ, nebudu tě litovat..."
"Dobře...víš když jsem byla malá...přepadli náš dům smrtijedi...víš kdo to je ne?" zeptala jsem se Lily a ta jen přikývla,"No a oni...my...zabili matku...a otec...vůbec nic neudělal! Vůbec nic! Chápeš to? Nic!¨Prj byl na obchodní cestě...Měl zůstat doma..ale on si odjel...dal přednost práci před matkou!" řekla jsem a už po několikáté za tento rok jsem se rozbrečela kvůli té samé věci...poprvé ale za tento školní rok...to je tedy úspěch...poprvé za tři dny...ale muselo to ze mě ven..už jsem to v sobě prostě nedokázela dusit...
"Ann...je mi to líto...." řekla Lily, pišla ke mně a objala mě
"Jen žádné litování!" řekla jsem mezi vzlyky
"Já tě nelituju!," řekla rychle, "Já tě obdivuju!" dodala
Jen jsem se na ni udiveně podívala...ona mě obdivuje?
"Obdvuju...já bych se z toho asi zhroutila..." řekla, jakoby mi četla myšlenky
"Ale..neřekneš to nikomu že ne?" zeptala jsem se jí, jakoby byla bůhví jaká drbna..ale já jsem věděla, že ať už řekne cokoli, nevyzradí mé smutné tajemství
"Neboj...od čeho jsou kamarádky?"
Kamarádky? Ona opravdu řekla kamarádky? Už po několikáté za dnešní ráno jsem nic nechápala. Ona se se mnou chce i nadále kamarádit? Za to, jak jsem na ni hnusná?
"Ty...ty se se mnou chceš kamarádit?"
"Jo..."
"Dobře..stejně by asi nemělo cenu tě odrazovat co...kamarádko?" řekla jsem a usmála jsem se na ni...tale holka se mnou dělá ale divy...ještě před týdnem jsem nechtěla o žádné kamarádce ani slyšet!
Ještě chvíli jsme se tam o něčem neodstatným bavily a pak jsme uznaly za vhodné jít se nasnídat. Chtěla jsem jít jako obvykle ke svému místu na konci havraspárského stolu, ale Lily mě zadržela:
"Pojď si sednout k našemu stolu...ještě tam skoro nikdo není...jen ti blbci poberti..ale těch si nevšímej...přece nebudeš sedět pořád sama? Prosím. No dobře..nechci tam také sedět sama....s nima" domluvila Lily a ukázala na poberty
"Tak jo...a neboj, jestli bude mít Potter zase ty svý kecy, ty ho odpálkuješ...jako vždy." řekla jsem a usmála jsem se na ni...vidíte to? Už zase se culím na všechny strany, ale přitom bych se nejraději rozbrečela...teda...ne už tolik...tahle rudovlasá divoženka mi dneska docela helpla..ale o tom až někdy jindy..
Teď jsme si sedly k nebelvírskému stolu a jako vždy, když je někde Lily, tak se oberti zvedli-v čele s Jamesem- a namířili si to rovnou k nám. Jen jsem zachytila Lilyin zoufalý výraz a opět jsem se usmála...tento úsměv se mi stál však osudným:
"Čemu se tak culíš hnedka po ránu Vixenová? Víš to, že když se směješ, nevipadáš už jako chodící mrtvola?" zeptal se mě Sirius a vě mě by jste se krve nedořezali..kecám..ale prostě ve mně všechno vřelo...už zase...vždy, když příjde on..mám na něj takovej vztek!
"Co se staráš? Na tebe se neculím!" odsekla jsem a on kupodivu zavřel tu svojí...nevymáchanou hubu. Chudák Lily, ta na tom byla ještě hůř:
"Ahoj zlato!" křikl Potter
"Pottere! Nech si t svý namyšlený řečičky! Já nejsem žádný tvoje zlato! Je ti to jasný zlato?" ou..Lily vypadala asi tak, jako já před pěti minutami
"Promiň Evansová, že existuju." řekl a k mému i k Lilyinému překvapení odtáhli všichny zase na svoje místo. Podívala jsem se za nima a spatřila jsem Remusův omluvný výraz. Já jsem se prostě neudržela a usála jsem se ještě víc. Jak na Remuse a na poberty, tak na Lily a na celou Velkou síň. Dneska jsem prostě samý překvapení.
Kupodivu jsem dneska už poberty nepotkala a ani nezahlídla. Jako, ale nemyslete si, že mi chyběli..s Lily jsem se totiž nenudila..ani jsem nemohla...víte, ona je prefetka. Takže, když jsme zrovna někdy mlčely, tak jsme se vydaly na obchůzku kolem hradu a hned jsme našli někoho, kdo dělal to, co neměl. Rozloučily jsme se až po večeři. Ona šla cestou do nebelvírské věže a já do té havraspárské. Cestou jsme prošla opět okolo okna, které mě svádělo, abych si stoupla na jeho římsu. Vylezla jsem nani a rozhlídla jsem se. Spatřila jsem bradavickou krajinu. Takhle v noci vypadala nebezpečně. Zavřela jsem oči. Natáhla jsem nohu dopředu. Už jsem byla na špičkách, když mi něco olízlo ruku.
Otevřela jsem oči a spatřila jsem...Maxe.
"Maxi, neskočila bych jen kvůli tobě." řekla jsem a odešla jsem s Maxem do svého pokoje.
 


Komentáře

1 melian melian | Web | 26. prosince 2007 v 18:35 | Reagovat

wau! teda já asi minule byla moc přísná, co?! tahle kapitolka byla vážně úchvatná! a jsem moc ráda, že jsem se dneska dostala na net a mohla jsem si to přečíst.. holky super- děkuju!:))

2 melian melian | Web | 26. prosince 2007 v 18:35 | Reagovat

jééé já mám první koment!!!

3 Stania Stania | Web | 27. prosince 2007 v 13:19 | Reagovat

Ty jo už jsem se lekla, že fakt skočí...tak nevím, mám z téhle povídky takový zvláštní pocit...je to takové hmm, to slovo...jiné...ano, jiné než Naděje umírá poslední...myslím to tak, že jsem byla zvyklá na romantiku a tak a teď příjde tohle...je to ale perfektně popsané...taková holka, které zabijou matku, musí mít silné pocity, jaké vy popisujete. Fakt mě to chytlo...

4 MarryT MarryT | Web | 30. prosince 2007 v 14:01 | Reagovat

supr , zácgranář Max ;-)

5 MarryT MarryT | Web | 30. prosince 2007 v 14:01 | Reagovat

*záchranář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama