12. kapitola - Myslíš, že se nechám tak snadno odradit?

7. prosince 2007 v 22:30 | by Anduel |  **Naděje umírá poslední**
Tak jsem se konečně dostala k počítači a sesmolila jsem další kapitolku...no, podle mě nic moc, ale slibuju, že příští bude snad lepší - 13 je moje šťastný číslo, tak uvidíme, jak se mi ta dlaší povede, měla by tu být zase zítra. Potom jsem chtěla moc a moc a...moc poděkovat za ty minulé komentáře:)!!!!!!!! všem, co mi napsali, opravdu z hloubi své duše a svého srdce děkuji, protože mě to absolutně dostalo, jak jste to vychválily (furt nechápu, co se vám na tom líbí...jé, ale Lůce jsem slíbila konec podceňování, no nic:))) takže opravdu mnohokrát děkuju! no a snad vám k téhle kapitolce můžu popřát jen hezké počteníčko...
Anduel

12. Myslíš, že se nechám tak snadno odradit?
Remus se na mě zděšeně a tázavě díval. Viděla jsem na něm, že není schopen ze sebe vydat ani hlásku. Chtěla jsem si vynadat, že mu ubližuju, ale musela jsem znát pravdu, ať už byla jakákoliv.
"Já…jak…já…" nic víc ze sebe ani po pěti minutách nedokázala vypravit a velice zaujatě pozoroval podlahu. Nastalo tíživé ticho. Položila jsem mu svoji ruku na rameno. Konečně se mi podíval do očí.
"Ano, jsem vlkodlak," řekl krátce a jednoduše, i když to pro něj dozajista jednoduché vůbec nebylo. Objala jsem ho. Mě i viditelně jeho to gesto překvapilo.
"Děkuju, že si mi to řekl." Usmála jsem se na něj a on mi úsměv nervózně opětoval.
"Tak pojď už na hodinu, přece bychom nemohli přijít pozdě na hodinu přeměňování, která zajisté bude velmi povznášející. Vždycky se mi při ní zdá o oblacích," řekla jsem znuděně.
Vydali jsme se tedy spolu do učebny. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že je Remus doopravdy vlkodlak. Bylo mi ho neskutečně líto, ale věděla jsem, že mu nemůžu pomoct. Příšerný pocit.
K Lily jsem si přisedla jako duše bez těla. Dělali jsme naštěstí teorii, ne že by mě teda praktikování bavilo o něco víc…to ne.
"Co to čteš?" zeptala se mě zmateně Lily.
"Učebnici," řekla jsem, jako kdyby se zbláznila.
"Koukáš na špatnou stránku," řekla s úsměvem. Ups, chybička se vloudila. Nějak jsem se na nic nemohla soustředit. Výklad mě doháněl k šílenství.
"Zastřel mě nebo jí, ale hlavně ať už je konec," řekla jsem Lily prosebně.Naštěstí už se blížil oběd. Hned, jak zazvonilo, jsme s Lily vyrazily. Lily se na mě pořád zkoumavě koukala.
"To mám beďara nebo co?" ptala jsem se po chvíli.
"Ne, jen vypadáš přešle," řekla starostlivě.
"To nic, jen nějak nemám moc dobrou náladu." S tím se Lily naštěstí spokojila. Hned, jak jsme dosedly ke stolu, jsem si začala nandávat jídlo. Vůbec mě netrápilo, že budu vypadat jako ten největší žrout na světě. Rozhlídla jsem se okolo. A…jako druhý největší žrout na světě. Všimla jsem si Petera, jak jí. Moje osudová chyba. Chtělo se mi začít zvracet.
Ládoval do sebe všechno v okolí 5 kilometrů. Bohužel pro všechny okolo se rozhodl to do sebe naládovat najednou. A jako vrchol všeho bylo, když se druhou rukou začal nešikovně drbat na zadku, to už jsem to nevydržela ani já.
"Pettigrewe, to tě svědí mozek nebo co?" Nechápavě se na mě podíval. Zapomněla jsem, že žádnej nemá.
"Nesmíš posuzovat podle toho, kde máš mozek ty ostatní," ozvalo se něco vedle Petera. Všichni zpozorněli.
"Na rozdíl od tebe aspoň nějakej ten mozek mám," odpověděla jsem klidně, aniž bych zvedla pohled od jídla.
"O tom by se dalo polemizovat."
"Nedalo, protože mě tvůj názor nezajímá."
"Myslíš, že se nechám tak snadno odradit?" Možná se mi to zdálo, ale přišlo mi, že tam slyším dvojsmysl. Koukla jsem se na něj. Už se postavil. Byl ve svém černém kabátě, ale kravatu u košile měla už rozvázanou. Ať žije elegance. Ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že mu to sluší. Ale ne, co to zase kecám.
"Jo, myslím," odpověděla jsem.
"Tak to si myslíš špatně."
"Už toho radši nech, Blacku ano?"
"A čeho?"
"Toho."
"Jo, ty myslíš toho?" Zvedla jsem oči v sloup a on se tvářil velice samolibě.
"Víš, t…" už to nedopověděl.
"Silencio," řekla jsem nečekaně.
Začal otvírat a zase zavírat pusu. Vypadal neskutečně směšně, pořád to nedokázal vzdát. Pak začal dělat neslušné posunky směřované na mou osobu. Sprosťák.
"Cože si to říkal, Blacku? Tu poslední větu jsem ti nerozuměla," řekla jsem posměšně. Jeden zvednutý prst ji shrnul dokonale. Jen jsem se na něj usmála. Chvíli jsem se mu koukala do očí. Nebylo na škodu chvíli neslyšet ty jeho strašně chytrý poznámky. Divila jsem se, kolik se toho dát vyjádřit jen posunky, gesty a pohledy.
Nemusela jsem být obzvlášť chytrá, aby mi došel význam toho posledního: Jen počkej!
Viděla jsem, jak jde za Jamesem, ať ho odčaruje. To mi stačilo k tomu, abych brala dráhu. Jeho výraz v obličeji mluvil jasně o sladké pomstě.
Vyběhla jsem do nějakého patra, ani jsem si nestačila všimnout do kterého. Rychle jsem za sebou zavřela dveře v nějaké učebně. V klidu jsem si sedla na parapet a koukala jsem se z okna. Slunce bylo zahaleno do šedivých bouřkových mraků. Jen sem tam ke mně pronikl nějaký ten sluneční paprsek. Zavřela jsem oči a rozhodla se ještě chvíli počkat.
Ale po nečekaně krátké chvíli jsem slyšela, jak se otevřely dveře. Rychle jsem seskočila a postavila se na nohy. Toho koho jsme spatřila jsem vůbec nečekala…
 


Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 8. prosince 2007 v 0:36 | Reagovat

Skvělá kapitola! Za tu asi půl hoďku co tu jsem, jsem přečetla všechny kapitoly, co tu máš...nádhera!! Fakt jsem z toho vedle, máš talent. Moc moc se těším na další kapču, doufám, že ji přidáš brzy=) Jinak mám dotaz, nechceš se spřátelit? Pls kdyžtak mi dej vědět do komentářů na můj blog, děkuju moc.

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 8. prosince 2007 v 9:35 | Reagovat

krásná kapitolka...opravdu bezvadná..jen ty konce mi trošku vadí, ale stěžovat si nemůžu (když to dělám taky)...No, tak jsem zvědavá, jak to bude dál..Ale ten rozhovor se Siriusem byl opravdu bezva..obzvláš´t bych ho chtěla vidět, když ho začarovala tím silenciem

3 Galeana Galeana | Web | 8. prosince 2007 v 11:17 | Reagovat

Další super kapitolka a ten konec..teda jako...to snad děláš neschvál (nehledě na to, že j to dělám taky :D).

4 pantherka pantherka | Web | 8. prosince 2007 v 11:31 | Reagovat

hraby hraby :))) Austrálii zdar :D Je to prostě skvělý, báječný a nevim co ještě. Navíc tě obdivuju, jak to tak rychle stíháš psát. Mě ta naše masožravá Buďárna uhlodává čas jako nějakej pomystychtivej hryzec...

5 Ergien Ergien | Web | 8. prosince 2007 v 13:32 | Reagovat

uaaa, ty konce :D Ale fakt nádherně napsaný :-P A vtipnyy:D ty tvoje hlasky... :-P fakt dobrýý ale ty konce :) grrrr :D

6 abbina abbina | Web | 8. prosince 2007 v 14:14 | Reagovat

máš originální a super vtipný hlášky...Použít na Siria Silencio byl dobrej nápad:D  Strašně  mě zajímá, kdo je ten koho tam vůbec nečekala:) takže doufám že další kapitola bude brzo;)

7 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 8. prosince 2007 v 14:41 | Reagovat

Ááááá toe napínavýýý to mi neděleeeeej, honem honem další kapitolku:D

8 barbora barbora | 8. prosince 2007 v 17:42 | Reagovat

preco si to musela tak hrozne ukoncit?:(( ale uplne skvela kapitola:D a tesim sa na dalsiu:D

9 Stania Stania | Web | 8. prosince 2007 v 18:24 | Reagovat

mě něco říkej o ukončování :oD, vždyť ty to ukončuješ stejně napívavý jako já :oP  Skvělá kapča, a tak trochu tuším, kdo tam přišel ;o)

10 Melian Melian | Web | 8. prosince 2007 v 21:54 | Reagovat

téda.. dokonalé! A nemuč nás! až zítra né! já chci dneska! ám tušení, nevleze tam snape?:)) Teda! fakt krása! dokonalé a uf.. dochází mi slovník:D a mimochodem. moc jsi mě potěšila slovem polemizovat= mé oblííbené! díky:-*

11 Melian Melian | Web | 8. prosince 2007 v 21:55 | Reagovat

ps.: ani jsem ti nepochválil vzhled stránky- krásnej!:) šikovná holka:P

12 Ergien Ergien | Web | 8. prosince 2007 v 21:58 | Reagovat

mchech, taky tipuju snapea :D

13 KiVi KiVi | 8. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

tadyta povídka je naprotso ÚŽASNÁ málem sem umřela smíchy...je to vážně skvělý doufám že v co nejkratší době přibyde kapča:)

14 Jennys Jennys | Web | 9. prosince 2007 v 0:24 | Reagovat

Šup šup další, opravdu super kapča, nemužu se dočkat dalšíííí :o)

15 rose rose | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 13:23 | Reagovat

Suuuuuuuuupeeeeeeeeer kapča :D hlavne pridej hned dalsi nebo se psycicky zhroutim :D to vis povidky jako je tahle potrebuju casto :D

16 pantherka pantherka | Web | 9. prosince 2007 v 14:37 | Reagovat

takže...posílám pozdrav za Austrálie, doufám, že se to k tučňákům časem dostane. Když, tak bych jim chtěla vzkázat, že se tu mám naprosto bombově. Vozim se ekologickym dopravnim prostředkem (ve vaku(u)) a celý je to tady celkem fajn, hlavně žádný moje povídky, chi :))) Ale že prohrabat mi dalo celkem fušku. Ruce mám celý od hlíny a na zahradě máme velkou černou díru :))) Chudáka krtka sem vyděsila k smrti :))) Zdravim všechny domorodce a spřízněné duše, neboli magory :DDD

17 Polgara Polgara | Web | 10. prosince 2007 v 15:22 | Reagovat

Grr...za ten konec bych tě nejradši zastřelila, ale bohužel neznám tvojí adresu..80))))

Mimochodem, ty jejich hádky jsou úžasný

18 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 12. prosince 2007 v 22:41 | Reagovat

kdo tam asi tak stál.. :oD

19 Enervate Enervate | Web | 11. ledna 2008 v 19:44 | Reagovat

Ty jo And! Ten konec?! Co to je?!!! Máš šťestí ...spíš teda já:o)) Že už je tu těch kapitol víc. :o))

Tahle kapča je krásná! Celá tahle povídka je skvělá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama