11. kapitola - Reme, ty si vlkodlak?

6. prosince 2007 v 20:25 | by Anduel |  **Naděje umírá poslední**
Tak se mi sem konečně po hodině vložila ta kapitola, ten blog mě tak...jsem měla chuť švihnout s počítačem. No nic. Chtěla jsem moc poděkovat za komentáře, které mě moooc potěšily:))) opravdu moc děkuju, tahle kapitolka se mi podle mě moc nepovedla, ale už jsem ji radší nepřepisovala, abych to ještě nezhoršila (pokud to teda vůbec jde), přesto přeji pěkné počteníčko a moooc "nečekaně" prosím o komentáře...
Anduel

11. Reme, ty si vlkodlak?
Zbytek týdne uplynul jako voda. Nebezpečně se blížil víkend. Ne, že bych ze Snapa měla přímo strach, ale v jeho přítomnosti jsem si připadala jako ještě větší idiot než normálně. Od té osudné hodiny obrany se mnou mluvit jen jednou, kvůli tomu aby mi sáhodlouze řekl: V sobotu, v knihovně, v deset hodin ráno. Ten kluk byl fakt zvláštní. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se zabýval černou magií.
Odbyla desátá. Přijdu pozdě. A on mě zabije. Rychle jsem vystřelila z nebelvírské věže. Cestou jsem vrazila do pár lidí, nějakým zázrakem jsem se ani jednou nerozplácla na zemi. Do knihovny jsem dorazila s pětiminutovým zpožděním.
"Jdeš pozdě."
"Promiň, mami." Koukl se na mě s jedním zdviženým obočím. Už měl vedle sebe položenou hromadu knížek, které museli vážit víc než já. A to už je co říct.
"Takže začneme," řekl chladně.
"Mohl by se přestat tvářit jako moje matka, když vstoupí do mého neuklizeného pokoje?"
"A ty bys mě konečně mohla přestat srovnávat se svou matkou," zasyčel jedovatě. Už jsem radši nic neříkala. Seděl nepřirozeně zkoprněle. Už jsem to nemohla vydržet a koukla jsem se na něj zezadu.
"Co to děláš?" ptal se nechápavě.
"Koukám, jestli nemáš v zadku zaraženou tužku," odpověděla jsem klidně.
"Co si to dovoluješ?!"
"Nemůžeme na tom spolu pracovat, pokud se budeš chovat jako…prostě takhle. Takže se přestaň tvářit jako kyselej citrón. Působíš dojmem, jako kdybys čekal, že na tebe každou chvíli vrhnu nějakou kletbu. Neboj se, ten úkol nechci dělat sama. Jo a pardon za ten výlev," ukončila jsem to naštvaně. Chvíli se na mě díval a už se přestal chovat tak prkenně. To jsem brala jako souhlas.
"Tak a teď vezmeme ty knížky a půjdeme někam jinam. Tady se nedá pracovat," řekla jsem po chvíli. Nechápavě se rozhlídl po celé místnosti a vrhl na mě tázavý pohled.
"Vždyť je to tu jak v márnici," odpověděla jsem na jeho nevyřčenou otázku.
"Ale knížky se nesmějí odnášet."¨
"A to má být jako nějaký argument?" zeptala jsem se s úsměvem. Dal oči v sloup, ale nenápadně si všechny knížky strčil do brašny.
"A kam chceš teda jít?"
"Co k jezeru?" Nic neřekl, takže tím pádem vlastně nic nenamítal. A tak jsme se vydali k jezeru, zastavili jsme se u mého a Lilyiného oblíbeného stromu. Kecla jsem si na zadek a Snape mě překvapivě bez poznámek napodobil.
"Takže čím začneme?" zeptala jsem se. Strávili jsme nad tím celý zbytek dne. V těch knížkách, co Severus vzal bylo opravdu všechno, ne-li něco navíc. Krom občasných hádek to bylo vcelku příjemné odpoledne, sice jsem měla někdy chuť mu jednu vrazit, ale na to, že byl ze zmijozelu a takovej suchar, celkem ušel. Po pěti hodinách jsem ho donutila mi říkat Wolfová a ne ty blbečku z Nebelvíru.
Odhadovala jsem ho na celkem hodně složitého člověka se spoustou vnitřních problémů. Ale neměla jsem odvahu se ho na něco zeptat.
Zamyšleně jsem si četla, co jsme napsali. Pozorně jsem studovala všechny charakteristické znaky. Pořád a pořád dokola. Měla jsem pocit, že mi pořád něco podstatného uniká, jen jsem nemohla přijít na to co.
Severus si mě zamyšleně prohlížel. Jako kdyby čekal na něco. Pak mi došlo na co. Zděšeně jsem si opět přečetla, co jsem zplodili. Nemohla jsem se mýlit. Zvedla jsem pohled od pergamenu a zahleděla jsem se na zapadající slunce. Ale to přece není možné…
"Přišla si na to," řekl s jízlivým úsměvem Severus.
"Ale…jak…," nebyla jsem schopná slova.
"Deset hodin tu pracujeme na referátu a ty se mě pak zeptáš, jak se přeměňují? To si musíš dělat legraci." Zaksichtila jsme se na něj.
"Já tomu nemůžu uvěřit, ale jakto že to víš ty?" zeptala jsem se nechápavě.
"Black se ti nepochlubil se svým "nejvtipnějším" kouskem, kdy mě k němu nalákal?" Nevěřícně jsem se na něj koukla.
"Byla to strašná sranda…a pak mě hrdinně zachránila samotná naše famfrpálová hvězda…i sama Lily se ho zastala," řekl s kamenným výrazem, i když jsem měla pocit, že při vyslovení jména mé nejlepší kamarádky, se mu obličej zkroutil do bolestivé grimasy.
"Lily?" Asi mu došlo, že se podřekl. Zase na mě vrhl svůj ledový pohled, jako kdyby mě obviňoval z toho, že se prozradil, že ukázal moc. Takže jsme byli zase na začátku…ach, jo.
"A jakto, že to neví celá škola?"
"Myslíš, že bych to šel hned rozkecat jo?" zeptal se s úsměškem.
"Jo," odpověděla jsem klidně. Usmál se, pokud se teda tomu dalo říkat úsměv.
"Brumbál mi zakázal o tom mluvit. Ale možná to teď někomu dojde. Kdybych byl učitel, tak bych to zadal jako domácí úkol." Teď jsem se usmála zase já. Měla jsem pravdu. Ale pořád jsem tomu nedokázala uvěřit…
"Tak co? Půjdeme na hrad?" zeptala jsem se. Přikývl. Oproti všem předpokladům mi pomohl vstát. Asi jsem vypadla zaskočeně, protože se zase…podržte mě…přestal mračit. Došli jsme do vstupní síně, když už se zrovna studenti pomalu vraceli z večeře.
"Kdyby ses někdy mezi svými milými spolužáky a hromadami knih nudil, tak dej vědět," řekla jsem mile. Zas jen zvedl jedno obočí a já jsem zvedla ruce na znamení, že se vzdávám. Už jsem se s ním chtěla rozloučit, když se k nám někdo nebo spíš něco přistoupilo.
"Wolfová, neříkej, že si s ním domlouváš rande. To jsem si tipoval, že i ty máš lepší vkus," ozvala se moje noční můra.
"Ne každý má tak vytříbený vkus jako ty," řekla jsem s úsměvem a koukla jsem se za něj, kde stála naše blonďatá královna. Ohlídl se, na co se koukám. Nervózně se uchechtl.
"Nějaké další inteligentní poznámky, Blacku?" zeptala jsem se.
"Jestli se Srabuse nebojíš, když je tak mastný."
"Aspoň není tak vymaštěný jako ty." Tomu se zasmáli všichni lidi v okolí. A Severus dokonce nasadil neutrální výraz. Otočila jsem se k Blackovi zády.
"Tak zatím," rozloučila jsem se se Severusem.
"Přece ho chudáčka nenecháš jít samotného, vždyť ani přes ten svůj zahnutej hák místo nosu nemůže nic vidět," ozvala se ještě Sirius.
"Neposuzuj podle toho, jak ty máš nos nahoru a podle svých orientačních schopností." Ještě jsem zamávala Severusovi a ignorovala jsem další Blackovi poznámky.
V pondělí jsme měli prezentovat svoji práci. Už jsem to chtěla mít za sebou. Naštěstí většinou mluvil Severus a na mě bylo jen krátké zázvěrečné shrnutí.
"Vlkodlaci se vyskytují po celém světě a lidé se ve vlkodlaky mění pouze, pokud je pokouše. Dosud není znám účinný lék, třebaže v posledních letech pokroky ve výrobě lektvarů dokáže utlumit nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý kouzelník nebo mudla mění ve vražednou bestii, která dává lidské kořisti přednost před jakoukoliv jinou," ukončila jsem náš velice dlouhý projev.
"Skvělé…do příště budu mít vaše práce oznámkované," žvatlat něco profesor. Naštěstí už zazvonilo. Dřív než se všichni vyřítili ze třídy jsem se koukla směrem k Severusovi, taky se na mě dívala a na kratičký okamžik jsem měla zase pocit, že se přestal mračit. Možná už jsem byla hodně unavená… A to mě čekala ještě jeden nelehký úkol. Ale musela jsem znát odpověď.
"Remusi, mohl bys na chvíli?" zeptala jsem se ho před třídou.
"Jasně," řekla a usmál se, ale poznal, že je něco v nepořádku.
"Ne tady, šel bys do nějaké učebny?"
"Klidně," řekl už trochu podezřívavě. Nervózně jsem se na něj usmála. Zašili jsme se do nejbližší učebny. Postavila jsem ho před sebe a dlouze jsem se mu podívala do očí.
"Reme, ty si vlkodlak?"
 


Anketa

Líbilo, nelíbilo?

:)))))
:(((((

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 6. prosince 2007 v 20:36 | Reagovat

ty jo..tak tahle kapitola byla fakt nádherná..opravdu se ti povedla..fakt super

2 Lůca Lůca | Web | 6. prosince 2007 v 20:40 | Reagovat

Ehm, ehm, ehm...neříkala jsi náhodou konec podcenování? A copak to děláš? Podcenuješ se...a zase je tu jedna z tvých úžasných kapitolek....moooc se mi líbila...a co nejdřív naapiš novou...

Jo...a na kapitoluk k partičce zapoměn, nwm totiž, jak mám pokračovat...ale toho 13. bude první kapitola k Zázrakům...

P.S.:že bych měla konečně první koment? ;o)

3 Lůca Lůca | Web | 6. prosince 2007 v 20:41 | Reagovat

no tak nic mno...druhej;o(

4 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 6. prosince 2007 v 21:18 | Reagovat

:D Nemám slov:))))))

5 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 6. prosince 2007 v 21:23 | Reagovat

Tužku v zadku:D Já nemůžu :D:D:D:D

6 barbora barbora | 6. prosince 2007 v 21:35 | Reagovat

skvele:D uplne super:D len ja stale dufam, kedy sa da dokopy so sirim:/ no nic to je na tebe:P a tesim a na dalsiu:D

7 Peťula Peťula | E-mail | Web | 6. prosince 2007 v 22:15 | Reagovat

Teda to je vážně hezký....Jsem ráda že kapitolky přibývají, tak často...musím zaklepat, ať to nezakřiknu....hotovo, můžu pokračovat....Vážně skvělá kapča, tak jako celá povídka. Ale co ten konec?? Tak prosím napiš co nejdřív další kapču, ať nemusíme dlouho čekat....

8 Melian Melian | Web | 6. prosince 2007 v 22:44 | Reagovat

JJ, chtělo by to další kapitolku. Teda,čtyři dny jsem nebyla na netu a teď se k tobě kouknu a takovejch kapitolek a dokonalejch! Návštěvnost velika, komentáře nekonečné, kapitolky dokonale! Pomalu se ti budu stydět podívat do tváře!:) Je to úžasné! Jen tak dál moje milovaná (he...nezávidte:) :-*

9 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 7. prosince 2007 v 9:22 | Reagovat

tak to bylo vážně supa....nejvíc mě asi rozesmál to jak se Vicky chlubila že už povýšila z blbečka z Nebelvíru....:D to vážně nemělo chybu...:D no taky můžu říct že jsem měla pravdu....:-)já jsem věděla že to že si vzal vlkodla nebude jen tak...ten hajzlík...ale na druhou stranu musím říct, že mě i celkem překvapil..jsem zvědavá jestli do toho příběhu ještě nějak zapojí...no ale to už je na tobě...:Dtak šup....už ať je tu další kapča...:Dpřece by jsi nás nenechala čekat...:-)

10 pantherka pantherka | Web | 7. prosince 2007 v 10:43 | Reagovat

ááááá! Já se nromálně jdu zahrabat. A pěknejch pár metrů pod zem. Při troše štěstí se dostanu do Austrálie a nikdo mě už nikdy nespatří :))) To by byla úleva. Copak já eště můžu něco napsat, aniž bych umírala studem, že se bez patentu vydávám za pisatelku HP povídek...? Chudinka moje už tak nízký sebevědomí :( Né, opravdu je to úžasný! Piš dál jinak to nepřežiju a...a...já už neumim ani vydat smysluplnou větu. Tak promiń a brzy očekávám další kapitolku :)))

11 Wiwa Wiwa | Web | 7. prosince 2007 v 11:28 | Reagovat

Úžasné, naprosto bezva!!! tato povídka je prostě super!!! :-)

12 Ewilan Ewilan | Web | 7. prosince 2007 v 13:20 | Reagovat

uiiiiiiii!! ja te zastrelim! pry, ze se ti moc nepovedla! ja ti dam:-D vzdyt je to naprosto skvely! co se ti na tom sakrys nelibi?? ja se tady kroutim v kresle, rozplyvam se a ty klidne reknes, ze se ti nepovedla..grrr! je to proste super, andhera, uzasny, dokonaly. tahle kapitola nema chybu! navic miluju aktivni povidkare. kazdy den je co cist;-)) ja nemam slov, Anduel...dostala jsi me do kolen.a jak se ho jeste zeptala, jestli je vlkodlak! a co jako dal??? takhle to usknout.pchee

13 Stania Stania | Web | 7. prosince 2007 v 16:54 | Reagovat

Bezváááá...mám takový pocit, nevím, jestli je dobrý, že Vicky nakonec bude se Severusem, je to jen takový tip, nic víc :o) Každopádně to bylo fakt super, ale já být ní, tak do Siriuse ryju více :oD Těším se na další kapču...

14 Galeana Galeana | Web | 7. prosince 2007 v 18:14 | Reagovat

Tak sry, že jsem nenapsala komentář pod každou kapitolu, ale připadalo mi to zbytečný....tak tady je závěrečné shrnutí.

Všechny kapitoly jsem přečetla jedním dechem a nemohla jsem se od nich odtrhnout...jsou prostě bezva.

Každá kapitola je aspoň trochu vtipná a ty hlášky...no to mě podržte.

Zatím to probíhá jinak než ostatní povídky o pobertech, takže jen tak dál....buďte pořád originální!!!!

Už se moooc a mooc těšim na nové kapitoly.

15 Galeana Galeana | Web | 7. prosince 2007 v 18:23 | Reagovat

jééé já věděla, že na něco zapomenu....

                NECHCETE SE SPŘÁTELIT???

16 Anduel Anduel | Web | 7. prosince 2007 v 20:03 | Reagovat

já nemám slov, prostě se tady culim za počítačem a nemám slov. naprosto jste mě všechny odrovnaly!-v dobrém slova smyslu samozřejmě. já...netušíte jakou obrovskou, neskutečně velkou radost jste mi udělaly, opravdu jsem nečekala, že se vám to bude líbit jako:)

Galeana: určitě se chci spřátelit:))) a moooc děkuju za komentář

Pantherka: nech těch keců jo?:))) píšeš naprosto úžasně!

Lůca: si zlatíčko:) moc děkuju a už se nemůžu dočkat na tu kapitolku k Zázrakům:)

Ewilan: tak teď si dostala do kolen ty mě:) opravdu moc děkuju

Stania: nech se překvapit, ale pokusím se, aby ryla víc:)

a jinak Noro, Peťulo,Wiwo, Lucíku, Kaitlin:)))))moc a moc děkuju za komentáře!

17 Jennys Jennys | Web | 8. prosince 2007 v 0:10 | Reagovat

Teda za dnešek jsem stihla přečíst celejch devět dalších kapitol na "jedno nadechnuti" a musím říct že je to opravdu bezvadná povídka už se mooooc těším na další kapitolku :o) jen tak dál, je to hezký

18 Jenny Jenny | Web | 8. prosince 2007 v 0:33 | Reagovat

Ohromný!!!!! Píšeš opravdu skvěle...vtahuješ do děje a nedovolíš tomu kdo to čte se ani nadechnout...prostě báječný!!

19 Polgara Polgara | Web | 10. prosince 2007 v 15:18 | Reagovat

Já též nemám slov, naprosto excelentně napsaná kapitola, přečetla jsem jí doslova jedním dechem....

20 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 12. prosince 2007 v 22:37 | Reagovat

chudáček remíček.. :o(

21 Enervate Enervate | Web | 9. ledna 2008 v 20:03 | Reagovat

ANDY!!! Co má tohle - tahle kapitolka se mi podle mě moc nepovedla - znamenat?!!! Proč se pořád podceňuješ? Tahle kapitola je skvělá!! Celá tahle povídka je fantastická!!! Udělej mi radost a uvědom si, že píšeš prostě bezvadně, ju? :o))Sem ráda, že tě znám a těšim se na prázdky. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama