1. kapitola - Co se honí vypelichaným kočkám hlavou?

25. prosince 2007 v 21:45 | by Anduel & Pantherka
Já a Panthy jsme se totálně zbláznily! Ale ona víc, že to se mnou riskne:-) protože nevíme jak, ale při psaní přes icq nás napadal strašná blbost a vzešla z toho tahle povídka nebo spíš nápad na povídku ten cvok a sebevrah ji chce psát se mnou:) Bude o tom, co se honí naší Paní Norrisová hlavinkou, ale jinak se nechte překvapit...další kapča je na mě...to bude děs:-) ale teď hezký počteníčko...!
Anduel

1. kapitola
Na úvod je slušné se přestavit, že ano? Do nového roku jsem si dala předsevzetí, že budu mluvit spisovně, tak můžete sledovat spolu se mnou, jak dlouho mi to vydrží. Ale teď již k mojí kočičí maličkosti, doufám, že vás nemusím zahrnovat tlapkodlouhými romány…bude to stačit stručně? I kdyby ne, je mi to u ocasu, protože se tady nehodlám vykecávat o svý minulosti, bude vám muset stačit tohle:
"Mňau"
Takže já vám o sobě něco řekla a teď je řada na vás…
S tím sem počítala, budete mlčet jak ryby. To se taky dalo čekat! Že já se s váma vůbec bavim….
Ach jo, už i můj páníček je vícemluvnější než vy. Stejně nechápu, jak mi mohl dát tak blbý jméno (paní Norrisová, paní Norrisová, no řekněte, že to blbě zní…takový nelibozvučný slabiky…), vzhledem k tomu, že slova používá fakticky zřídka a to většinou při příležitostech, když spílá studentům
A když jen 7 dlouhejch slov z toho 20 slovního limitu použije na to, aby mi řekl, že mám vedle pohovky žrádlo, no řekněte, je tohle iq hodný trestat studenty?
Já mám taky život!
Na světě je dost strašnejch věcí, ale věřte nevěřte, že mezi ty nejhorší patří narodit se jako kočka (případně kocour). Jo a eště sem zapomněla na nejhorší možnost. Totiž umřít jako kočka. A věřte nevěřte že to kapku s tim narozením souvisí...
Tohle je nespravedlnost jako pes! Možná byste čekali, že když už máte tu nevýhodu, že se všude musíte tahat s ocasem, lidské neduhy by se vám mohli vyvarovat…
To sotva, spíš se ještě znásobí (případně umocní na druhou)
Pokud počítám dobře, lidi maj 2 nohy…a jestli sem nějakou svojí nepřehlídla já mám 4.
A 2.2 je 4 (případně 2 nadruhou je taky 4)
A když máte takový křečový žíly. Jauuuu! Mňauuuu! Si to představte je mít na dvou nohách a co teprve na čtyřech! Tohle je nefér, lidi sou vysoký jako kočičí mrakodrapy a maj polovinu bolesti než my, ubohé kočky. Jestli je tohle spravedlnost, snad začnu salutovat před myšma.
--------
Opatrně jsem nadzvedla packu a pokusila se došlápnout tak, aby se moje chlupy nedotkly tý zasviněný podlahy. Špinavá jsem byla už tak dost, ještě si do postele přinýst kusy podrážek lidí. Fuuuj! No nic. Nepovedlo se! Já mám ale pech. Za chvilku se mi v uších utáboří myši a budou zpívat chorály na mojí bezmocnost. Mohla bych dirigovat sbor! No nic. Možná o tom budu do budoucna přemýšlet.
Znechuceně jsem zastřihala ušima a ladně přeskočila tenisák. Bohužel hned za ním se vyjímala slupka od banánu a každá tlapa se mi rozjela na jinou stranu, takže se mi povedl prvotřídní rozštěp. Jau!!!!Grrr! tohle se fakt může stát jen mě.
Zničeně jsem se odbelhala ke straně, aby si mě nějakej skejťák ještě nespletl s rampou a jala se foukat si na rozbolavělé končetiny. To chci vidět, jak po tomhle budu chodit! Filch by mi mohl sice pučit nějaký dvě špejle místo berlí, ale nevim nevim, jestli by to udrželo mojí váhu. Měla bych zhubnout, ale to až příští rok, na letošek je předsevzetí až až.
Vzdala jsem pokusy očistit si břicho od zbytků banánu - si to zkuste, jak to asi mám udělat, olizovat ten humáč se mi nechtělo a co se týče tlapek, byla bych schopná zašmodrchat si drápy do chlupů a to bych se potom fakt už nehnula z místa. - .Třeba Filche napadne, aby mě vykoupal, i když to těžko. POslední lázeň jsem si užila někdy loni, když jsme se s páníčkem procházeli kolem jezera a on to schytal do zad sněhovou koulí…
Tak se nafouknul vzteky, že v jeho náruči už pro mě nebylo místo a odstředivá síla mě vyklopila přímo do chladivé vody . Nejprve to studilo, ale potom sem přišla vodě na chuť a při té příležitosti vykoupala i Filche. Ne, že by to nepotřeboval, ale nevypadal moc nadšeně. Poté mi zapomněl dát dva dny nažrat. I když je možné, že to bylo i tím, že se myši vyděsily při pohledu na čistého školníka, takže raději utekly a jemu se nepodařilo žádnou chytit…
Málem jsem zapomněla, páníček je totiž takovej můj soukromej číšník, ne sice, že by se mě s úklonou ptal co si objednám k obědu (tak to je u vás lidí ne?), ale má takovou funkci chytače, nejprve se vrhne na honění myší on a teprve když to zpacká, já se s hrdým výrazem odtrhnu od bezvýsledného odstraňování nečistot z mého těla (dneska na mě asi čeká ten banán, no fuj!) a jdu mu ukázat, jak se to správně dělá…mám to s nim ale těžký není moc nadšenej žáček a domácí úkoly výhradně nedělá. A pak se divte, že se mu povedlo přiskřípnout si myš do zipu. Asi deset minut takhle pobíhal po pokoji aniž by si toho všiml. Minimálně do té doby, co jsem mu drápy zatnula do hrudi a zmiňovanou myš slavnostně vyprostila. Za moji ochotu bohužel následovaly další dva dny hladu. Chjo. Tomuhle se říká pro dobrotu na žebrotu!
Ten banán teda lepil. Fujtajbl, od tohodle svinstva mi pomůže asi fakt jen ta koupel (i když pračka by možná taky šla)…ale kde sehnat šampon? Že bych si odskočila do nebelvírský místnosti a někomu se uvelebila na prostěradle?.
Obávám se ale, že na vyčistění by putovalo spíš to prostěradlo než já (přesně řečeno banán). Ach jo! Jak tohle vyřešit. jsem sice naprosto geniální kočka (skromnost je na prd - i když já stejně neprdim), ale můj mozek zjevně právě napadla invaze myší. Při nejbližší příležitosti ho budu muset osvobodit (případně vykoupit), ale teď na to nemám ani čas ani náladu…
Zdrceně jsem se pokusila postavit na olepené tlapky a držela se těšně při zdi, aby mě při tomhle stavu nezahlíd eště nějakej kocour. I když nevim nevim, jestli bych ho i ve svým "normálnim" rozpoložení okouzlila. Bude to asi nějaká epidemie. Chytla jsem to od Filche, myslím tim to, že když nemusim tak se nevylizuju (ne, že by se on vyllizoval…i když řikám přece, že sem to od něj chytla, takže on to taky nedělá. Nikdy…I když upřímně, lidskej způsob sebeočišťování taky nepraktikuje…až na občestné ostranění zaschlého jídla z tváří samozřejmě)
Měla sem celkem štěstí, všichni kocouři měli nejspíš včera nějakou párty a vypili moc mlíka, protože jinak se vysvětlit nedá, že by mě ani jeden na chodbě neopruzoval. No dobře. Přiznávám….stalo se mi to asi jednou, totiž že mě nějakej lasičkovitej debil otravoval. A hádejte kvůli čemu? Prej bych měla pro ty blechy zvýšit nájem. Bych si údajně vydělala jmění…ach jo, já jsem takovej světem nepochopenej chudák. A nesnášim banány…to sem si do mýho abnormálně dlouhýho seznamu sice přidala až dneska, ale i přesto si troufám tvrdit, že tahle položka se vyšplhala na dost vysokou příčku. I když je pravda, že na aktivitu jménem "paní Norrisová místo Camrálu" to zaručeně nemá…
Moje myšlenkový pochody přerušily zvuky (přiznávám, že moje myšlenky sou prachbídný kvality, ale přesto si snad nezasloužej přerušovat, no ne snad?! A opovažte se odporovat). Přesnějc řečeno, stádo slonů, který se valilo chodbou… Jejda! Omlouvám se, Ne stádo slonů, ale stádo volů (se sloníma nohama možná..), který si vznešeně říká kluci. Ty volové se na ně ale hoděj o hodně víc. I když je pravda, že v tomhle případě přestávám jíst volský oko (ne, že bych ho snad někdy jedla…ale ani ho po tomhle jíst nebudu!).
Jak já tyhle parchanty nesnášela. Při každý možný příležitosti byli ochotný mojí chlupatý maličkosti něco províst. Právě oni vymysleli to, že bych mohla fungovat místo Camrálu (měla sem teda štěstí, že nejspíš zapomněli na potlouky…), ty debilové mě kouzlem svázali do klubíčka a pak zkoušeli, jestli se trefěj do obručí. Je asi jasný, že na mym seznamu potom figurovali hned na všech prvních 250 položkách!
Je sice možný, že podle jejich soudu sem si to zasloužila po tom, co se pokusili do Filchova pokoje nastražit bomby hnojůvky a já pro páníčka doběhla…ale co sem asi tak měla dělat. jednak ubližovali mě blízké osobě druhak (nebo jak se to říká…:-?) málem vyplašili všechny myši, co se díky mé trpělivosti v podlaze zabydlely. Tohle teda byl podle mýho mínění trestný čin prvního stupně a tak sem jim dokonce přála, že je Filch donutil vyčistit jeho soukromej záchod.
Nechtěla bych to dělat…to je snad horší než proplavat celou kanalizací…akorát lituju ty kartáčky na zuby, kterejma to měli čistit, jinak je? ANI OMYLEM! To tak, možná jednou až budu v důchodu vzpomenu si na to, že sem práskala ty lumpy a zamrzí mě to. Jenže teď fakt ne! Je vám doufám jasný, že pravidelně dbám o dobré životní podmítky myší, do čehož samozřejmě spadá svatý klid (tak možná svatý ne…i když třeba se dostanou do nebe potom co projdou mym žaludkem, kdo ví…)
Už zase sem se kapku zakecala, vrátíme se ke slonů (pardon volům). Takže hnali se hlasitě po chodbě a naivně si mysleli, že když dupou po špičkách nikdo je neuslyší. Chyba!I když sem skoro hluchá, měla sem pocit, že se kolem mě prohnalo tornádo…
Nasadila sem vražednej výraz (za přítomnosti volů se objevoval dost často…vlastně VŽDYCKY) a zlomyslně se plížila za nima. Jakmile uvidim náznak jakékoliv nekalé aktivity, pofrčim pro Filche až mi budou za tlapkama sršet jiskry. (Tak možná ne, no…když sem se pokusila udělat krok, okamžitě se mi připomněl banán a křečový žíly….mňoukání teda bude muset stačit!)
Nenápadně jsem se jim držela za patama (no možná kousek dál) a napjatě sledovala jak se nervózně ohlížej přes rameno. Nejspíš měli nahnáno a málem mě teda zahlídli, na poslední chvíli sem se vmáčkla do výklenku a snažila se nevnímat ledovou kůži brnění, která mi nechutně zdecimovala čumák.
Povedlo se, neviděli mě…
Zrovna když sem se opět odvážila vysmeknout se z laskavé náruče železného rytíře, zmizeli mi do jedněch dveří. Prosmýkla sme se za nimi (bylo to jen tak tak, zase budu potřebovat kondicionér, aby se moje chlupy vzpamatovaly. To tak, něco takovýho Filch nevede!) a…málem sem sebou znovu sekla o zem. A tentokrát za to nemoh banán, ale…
Měla sem štěstí, že si mě nikdo z volů nevšim, protože sem zůstala vykuleně stát tam, kde sem byla, protože…
ech…vůl číslo jedna (možná mu řikaj Sirus) se totiž sklonil k něčemu, co vypadalo JAKO kočka! Ale nemohla to bejt kočka, protože volové a kočky, to nejde zásadně dohromady. A speciálně tyhle exempláře naše plemeno naprosto nenáviděly.
Ale musela to bejtt kočka (achjo, já se v sobě už nevyznám, tak je to kočka nebo ne…tak asi jo)
KOnečně sem se vzpamatovala a letěla sem se někam ukrejt, protože co to vlastně je, nad tim budu moct přemejšlet tak jako tak! Teď de hlavně o to, aby mě neviděli…
Ta trocha čerstvho vzduchu mi asi prospěla a já si konečně uvědomila, že to neni kočka, ale kocour. Takovej ten chlupatej, naondulovanej, rozmazlenej, nafintěnej a s mašlí kolem krku…fajn, tak se mi možná trošku líbil, ale fakt jen TROCHU, jasný?
Sisius (vůl čísto jedna) se k nekočce sklonil a zkoumavě jí nadzvedl ocas (no fuuuuj) potom strčil ruku dozadu (ech…) a vytáhl jakejsi stříbrnej předmět
Vůl číslo dvě (James nejspíš) se spokojeně zašklebil a pronesl "Fajn pro dnešek to bude stačit. Myslim, že zatím je to v tajnosti. Můžeme jít. A opovažte se o tom někomu říct!"
Volové se zvedli a urychleně vyšli z místnosti. Zase sem měla co dělat, aby mě nezavřeli tady uvnitř (další dávka kondicionéru…) Ani teď si mě naštěstí nevšimli a já se bleskově vzdálila o kus dál…
Jen by mě zajímalo, co to tady kujou za pikle…
 


Komentáře

1 Melian Melian | Web | 26. prosince 2007 v 0:31 | Reagovat

tohle to je absolutně dokonalé! Jsem se smála od začátku až do konce! těšíms e na pokráčko! jéééééééé

2 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 26. prosince 2007 v 11:35 | Reagovat

Je to fakt dobrý... :)

3 Jennys Jennys | Web | 28. prosince 2007 v 23:45 | Reagovat

no tak to je mazeckyy :D

4 Karin Karin | E-mail | Web | 31. prosince 2007 v 15:36 | Reagovat

Ju, tohle jsem četla na tom druhým blogčku a to je naprosto dokonalá povídka! xD Já z ní nemůžu... dost jsem se u toho nasmála! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama